Pomník požáru
Pomník požáru
Dne 11. srpna 1881 při obrovském požáru vyhořela třetina Klenčí pod Čerchovem. Popelem tehdy lehlo 62 domů se vším příslušenstvím, stodolami, kůlnami i chlévy. Téměř 500 lidí zůstalo bez přístřeší. Při úředním sčítání lidu rok před požárem, tedy v roce 1880, mělo Klenčí (bez Capartic) 188 domů, v nichž žilo 1 310 obyvatel. Klenečské neštěstí zůstalo v pozadí, protože den poté, 12. srpna 1881 odpoledne, vyhořelo v Praze právě dostavěné Národní divadlo. Požár Národního divadla na sebe strhl veškerou pozornost. Na obnovu Národního divadla se okamžitě začaly pořádat sbírky a Klenčí vyšlo takřka s prázdnem. Jen lidé v nejbližším okolí a rodáci rozptýlení po světě zasílali milodary. Škoda po požáru v Klenčí byla odhadnuta na minimálně 100 000 zlatých. Výtěžek ze sbírek pro Klenčí však činil pouze 3 756 zlatých a 47 krejcarů. Největšími milodárci byli J. V. císař a král, kteří darovali 300 zlatých, hrabě Rudolf Stadion z Trhanova daroval 200 zl. a po 100 zl. darovali biskup budějovický Jan Val. Jirsík, záložna Horšův Týn, hrabě Coudenhove z Ronšperka, hrabě Bedřich ze Stadionů z Kouta a MUDr. J. Kohout ze Žleb. Nejmenší podpora poskytnutá ze sbírek v poměru k utrpěné škodě činila 2 zlaté a 70 krejcarů. Naopak největší, poskytnutá Janu Benešovi, činila 170 zlatých a 30 krejcarů. Bohužel valná většina chalup nebyla ani pojištěná.
TRAGÉDII V KLENČÍ POPSAL I J. Š. BAAR
Dne 11. 8. 1881 ve dvě hodiny v noci vypukl ve středu chalup v horním Klenčí v domku zvaném U Ševčičků oheň. Současně se zdvihl prudký vichr. Během půl hodiny se chalupy proměnily v plamenné moře a pekelný jícen, který soptil dým, jiskry a šířil kolem nesnesitelný žár. Pláčem a zoufalým nářkem naplnilo se Klenčí, neboť všichni jsme věřili, že v této hrůzné noci jako Sodoma v prach a popel se obrátí celé městečko. Klenečtí sami na zdolání rozzuřeného živlu prostě nestačili. Pomoc a záchrana přišla jim však ze širého okolí. Asi jedenáct stříkaček z českých i německých obcí a množství lidu přispěchalo na pomoc, nasedali na střechy, roztrhali krovy asi dvou domků, souvisících s chalupami, ale nic by to platno nebylo, kdyby ráno nebyl se utišil vítr. Kolem páté hodiny minulo nebezpečí, ale celé chalupy byly smeteny z povrchu zemského, proměněny v jedno ohromné spáleniště, jež plnil čpavý dým a ohořelé trámy. V té hrůzné noci shořely 62 domky se vším příslušenstvím, nábytkem, zásobami, stodolami, kůlnami, chlévy, skoro 500 lidí stálo tu bez přístřeší, ožebračeno.
