8) Pomník požáru Klenčí 1881

Stejně jako ostatní města sužovaly také Klenčí četné požáry. Roubené chalupy s otevřenými ohništi a dřevěnými kouřovody byly pro městečko stálým nebezpečím. Konkrétní požáry jednotlivých chalup známe zcela adresně teprve z průběhu 19. století. Novou ruční stříkačku využili v Klenčí proti požáru poprvé roku 1836. Další požár v roce 1876, při němž vyhořely usedlosti čp. 19 a 20 poblíž kostela, zapříčinil, že se již v příštím roce 1877 utvořil v Klenčí sbor dobrovolných hasičů.

Velký oheňKatastrofu, která postihla Klenčí v roce 1881, však tento hasičský sbor zažehnat nemohl. Dne 11. 8. uvedeného roku o druhé hodině ranní vypukl uprostřed domkářské části městečka ohraničené císařskou silnicí požár, který se podporován prudkým vichrem rychle šířil. Klenečští hasiči byli bezmocní. Na pomoc jim přišly sbory z okolních obcí s jedenácti stříkačkami. Kolem páté hodiny se utišil vítr a požár se podařilo uhasit. V průběhu tří hodin shořelo 62 domků s veškerým příslušenstvím, nábytkem i zásobami, 120 rodin, tj. téměř 500 obyvatel městečka, ztratilo střechu nad hlavou.

V té době byli pohořelí závislí na dobročinnosti sousedů, okolních měst nebo vrchnosti. Klenečskou katastrofu, ale hned následujícího dne zastínila katastrofa všenárodní – 12. srpna 1881 vyhořelo v Praze národní divadlo. Vlna solidarity se obrátila ku Praze a Klenečští se museli spolehnout na pomoc nejbližšího okolí. Suma vybraná na pohořelé dosáhla sice 3 756 zlatých a 47 krejcarů, ale škody způsobené požárem odhadla komise na 100 000 zlatých. Většina rodin nebyla proti požáru samozřejmě pojištěna.

Nadřízené úřady nepovolily vybudovat labyrint chaloupek na původních místech a z pochopitelných důvodů nutily stavebníky do výstavby chalup podle dodaného polohopisného plánu. To mělo za následek, že na místě původních 62 chaloupek připomínajících svojí skladbou židovské ghetto, jich na spáleništi vyrostlo jen 38.

Ještě dnes téměř 150 let po požáru připomíná bývalá čtvrť klenečských domkářů alespoň v náznacích onen půvabný labyrint drobných domků a křivolakých uliček.

Tragédii popsl i J. Š. Baar: Dne 11. 8. 1881 ve dvě hodiny v noci vypukl ve středu chalup v horním Klenčí v domku zvaném U Ševčičků oheň. Současně se zdvihl prudký vichr. Během půl hodiny se chalupy proměnily v plamenné moře a pekelný jícen, který soptil dým, jiskry a šířil kolem nesnesitelný žár. Pláčem a zoufalým nářkem naplnilo se Klenčí, neboť všichni jsme věřili, že v této hrůzné noci jako Sodoma v prach a popel se obrátí celé městečko. Klenečtí sami na zdolání rozzuřeného živlu prostě nestačili. Pomoc a záchrana přišla jim však ze širého okolí. Asi jedenáct stříkaček z českých i německých obcí a množství lidu přispěchalo na pomoc, nasedali na střechy, roztrhali krovy asi dvou domků, souvisících s chalupami, ale nic by to platno nebylo, kdyby ráno nebyl se utišil vítr. Kolem páté hodiny minulo nebezpečí, ale celé chalupy byly smeteny z povrchu zemského, proměněny v jedno ohromné spáleniště, jež plnil čpavý dým a ohořelé trámy. V té hrůzné noci shořely 62 domky se vším příslušenstvím, nábytkem, zásobami, stodolami, kůlnami, chlévy, skoro 500 lidí stálo tu bez přístřeší, ožebračeno.