Pomník J. Š. Baara
Na Chodsku je mnoho míst, odkud je krásný výhled. Jedno však mezi nimi vyniká, a to nejenom svým názvem. Když jede člověk po komunikaci č. 189, která vede z Klenčí pod Čerchovem k hraničnímu přechodu Lísková, nemůže určitě toto místo minout. Nedaleko od silnice stojí známý pomník J. Š. Baara.
Již ve své rané básnické tvorbě Jindřich Šimon Baar vyjadřuje lásku k rodnému kraji a touhu být součástí chodských dějin. Po ukončení studia na gymnáziu odchází asi ne moc dobrovolně (na matčinu žádost) studovat teologii. Ale ani takové vymezení jeho budoucí životní dráhy mu nemůže způsobit odcizení k jeho rodnému kraji a zdejším lidem. Po návratu do Klenčí byl 28. září 1909 jmenován obecním zastupitelstvem čestným občanem za obětavou práci spojenou se sepsáním monografie Klenče. Kroniku obce dopsal nejprve zpětně a následně se záznamům v ní věnoval až do 30. září 1925 (měsíc před svou smrtí).
Když nekorunovaný král Chodska 24. října 1925 zemřel, rozletěla se tato zpráva nejenom čtenářskou obcí, ale i mezi širokou veřejnost. Iniciativa Baarových obdivovatelů začíná hned po jeho pohřbu, kdy se na radnici scházejí Baarovi přátelé, aby ustavili zvláštní výbor pro postavení pomníku na Výhledech, na místě, které J. Š. Baar rád navštěvoval. Avšak trvá ještě osm dlouhých let, než se jim podaří sehnat potřebných sto čtyřicet dva tisíce korun. Zápas za docenění a zvěčnění Baarovy osobnosti a jejího odkazu vrcholí paradoxně v roce 1933, kdy se v Německu stává říšským kancléřem Adolf Hitler. Jeden člověk Chodsko celý život miloval a druhý se v roce 1938 zaslouží o to, že je tato část území odtržena od Československé republik
Rok 1933 byl ve znamení Baarových oslav. Zahájeny byly 26. března ve Starém Postřekově, kde dr. Jaroslav Štěpánek veřejně navrhl, aby byla založena Baarova společnost. Rozmanitý kulturní program byl naplánován především na měsíc červenec a hold československého národa J. Š. Baarovi vyvrcholil 5. července, kdy byla na Výhledech slavnostně odhalena milovanému básníku Chodska socha ze žuly a bronzu za poct, kterých se nedostalo žádnému českému spisovateli. Autorem díla byl prof. Ladislav Šaloun a při pohledu na velikost pomníku je jasné, že realizace takového díla musela být náročná. Již 25. května byl slavnostně položen základní kámen za účasti téměř pěti tisíc lidí. Následovala přeprava ověnčenými vozy čtyřiceti žulových kvádrů, na kterých byla vytesaná jména měst, obcí, a spolků, které se nějakým způsobem podílely, nebo zasloužili o zbudování pomníku.
Zájem o osobnost J. Š. Baara neutichal ani v letech následujících. V neděli 14. června 1936 byla založena Baarova společnost. K Baarovi se ovšem nehlásili obyčejní lidé, ale i organizované skupiny. Od října 1939 neslo Baarovo jméno i domažlické gymnázium. To se samozřejmě nemohlo líbit představitelům nacistického Německa, kam v rámci zabrání Sudet oblast následně připadla. Obavy o zničení pomníku přiměly Baarovo kuratorium (starosta obce, ředitel školy a místní farář) a přátele
J. Š. Baara k zajímavému činu. Domažlický stavitel Alois Procházka přivedl 22. listopadu na Výhledy pracovní četu, která za pomoci vojáků sejmula 1,7 tuny vážící sochu a na vojenském autě ji převezla do Chodského hradu v Domažlicích. Rozloučit se s Baarem na Výhledy přišlo toho dne mnoho lidí.
Naštěstí socha útrapy druhé světové války přežila a tak zde stojí opět pomník v celé své kráse. Na čelní desce kamenného podstavce je citát J. Š. Baara:
Pane Bože!
Všecky struny v srdci mém již popraskaly.
Jedna jediná mi zbyla.
Miluješ-li mě – dej – abych směl na ni zahrát
píseň o lásce k této tvrdé kamenité zemi.
A když jednou člověk je na místě, které se jmenuje „Výhledy“, měl by se pořádně rozhlédnout. Naskýtá se mu totiž pěkný výhled na Domažlice, Český les, část Šumavy i Bavorského lesa, na Trhanov, Chodov, Hrádek. Výhledy jsou též významný turistický bod Chodska (705 m.n.m.), kam vede po zelené značce z Klenčí pod Čerchovem „Baarova stezka“ v délce necelých 3 kilometrů. Z Domažlic je to po červené asi 11 kilometrů, po modré sem lze přijít z Capartic.
V okolí pomníku je též na jedné straně menší památník americkým vojákům a na druhé rudoarmějcům.
