Zajímavá místa
Lomikarova boží muka
Památkově chráněná barokní boží muka z druhé poloviny 17. století jsou nejstarší sakrální památkou Klenčí.
Lomikarova boží muka dostala pojmenování podle někdejšího místního šlechtice Lamingena, přezdívaného Lomikar, o němž a o chodském povstalci Janu Sladkém Kozinovi psal v románu Psohlavci Alois Jirásek. Takzvaná kapličková boží muka stojí na někdejším rozcestí u bývalé hlavní cesty od zámku v nedalekém Trhanově. Tvoří je čtyřboký podstavec, na něm je na desce osazený toskánský sloup s kapličkovým nástavcem ve vrcholu. Na bocích kapličkového nástavce jsou kovové desky s obrázky. Na nich jsou obrazy Panny Marie s Ježíškem, ukřižování Krista, obraz piety a obraz sv. Martina, jemuž je zasvěcen kostel v Klenčí.
Podle tradované pověsti nechaly klenečská boží muka spolu s dalšími dvěma až třemi postavit Lamingenovy dcery jako pokání za činy svého otce. Je to ale zřejmě jen pověst. Dodnes se kromě božích muk v Klenčí dochovala úplně stejná boží muka v Trhanově. Ta ale nesou letopočet vzniku 1680, což bylo ještě 16 let před Lamingenovou smrtí. Vzhledem k podobnosti obou památek se usuzuje, že i muka z Klenčí pocházejí z roku 1680.
Boží muka byla v roce 2021 restaurována.
Hřbitov
Brána na hřbitov s mozaikou.
Klenečský hřbitov leží při jižním okraji městyse zvaném na Soutkách. Pochováni jsou zde mimo jiné:
- spisovatel Jindřich Šimon Baar, hrob č. 1,
- skladatel a sběratel lidových písní Jindřich Jindřich, hrob č. 49,
- spisovatel Jan Vrba,
- sběratel chodských pohádek Jiří Kajer, hrob č. 252,
- akademický malíř Jan Šebek, hrob č. 75,
- Anna Stefanicová z Baarova díla "Hrnčená bába", hrob č. 239,
- světově uznávaný významný kardiolog Doc. MUDr. Josef Hůla, CSc., hrob č. 214,
- 6 postřekových chlapců umučených 4.5.1945, hrob č. 920..
Pomník padlých
Pomník padlých v první světové válce v Klenčí pod Čerchovem s nápisem: OBĚTEM ZA NAŠI SVOBODU, 1914 - 1918.
Pomník požáru
Dne 11. srpna 1881 při obrovském požáru vyhořela třetina Klenčí pod Čerchovem. Popelem tehdy lehlo 62 domů se vším příslušenstvím, stodolami, kůlnami i chlévy. Téměř 500 lidí zůstalo bez přístřeší. Při úředním sčítání lidu rok před požárem, tedy v roce 1880, mělo Klenčí (bez Capartic) 188 domů, v nichž žilo 1 310 obyvatel. Klenečské neštěstí zůstalo v pozadí, protože den poté, 12. srpna 1881 odpoledne, vyhořelo v Praze právě dostavěné Národní divadlo. Požár Národního divadla na sebe strhl veškerou pozornost. Na obnovu Národního divadla se okamžitě začaly pořádat sbírky a Klenčí vyšlo takřka s prázdnem. Jen lidé v nejbližším okolí a rodáci rozptýlení po světě zasílali milodary. Škoda po požáru v Klenčí byla odhadnuta na minimálně 100 000 zlatých. Výtěžek ze sbírek pro Klenčí však činil pouze 3 756 zlatých a 47 krejcarů. Největšími milodárci byli J. V. císař a král, kteří darovali 300 zlatých, hrabě Rudolf Stadion z Trhanova daroval 200 zl. a po 100 zl. darovali biskup budějovický Jan Val. Jirsík, záložna Horšův Týn, hrabě Coudenhove z Ronšperka, hrabě Bedřich ze Stadionů z Kouta a MUDr. J. Kohout ze Žleb. Nejmenší podpora poskytnutá ze sbírek v poměru k utrpěné škodě činila 2 zlaté a 70 krejcarů. Naopak největší, poskytnutá Janu Benešovi, činila 170 zlatých a 30 krejcarů. Bohužel valná většina chalup nebyla ani pojištěná.
TRAGÉDII V KLENČÍ POPSAL I J. Š. BAAR
Dne 11. 8. 1881 ve dvě hodiny v noci vypukl ve středu chalup v horním Klenčí v domku zvaném U Ševčičků oheň. Současně se zdvihl prudký vichr. Během půl hodiny se chalupy proměnily v plamenné moře a pekelný jícen, který soptil dým, jiskry a šířil kolem nesnesitelný žár. Pláčem a zoufalým nářkem naplnilo se Klenčí, neboť všichni jsme věřili, že v této hrůzné noci jako Sodoma v prach a popel se obrátí celé městečko. Klenečtí sami na zdolání rozzuřeného živlu prostě nestačili. Pomoc a záchrana přišla jim však ze širého okolí. Asi jedenáct stříkaček z českých i německých obcí a množství lidu přispěchalo na pomoc, nasedali na střechy, roztrhali krovy asi dvou domků, souvisících s chalupami, ale nic by to platno nebylo, kdyby ráno nebyl se utišil vítr. Kolem páté hodiny minulo nebezpečí, ale celé chalupy byly smeteny z povrchu zemského, proměněny v jedno ohromné spáleniště, jež plnil čpavý dým a ohořelé trámy. V té hrůzné noci shořely 62 domky se vším příslušenstvím, nábytkem, zásobami, stodolami, kůlnami, chlévy, skoro 500 lidí stálo tu bez přístřeší, ožebračeno.
