Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • Deutsch

Obsah

Slavní rodáci

Jindřich Šimon Baar

Nejslavnější chodský spisovatel se narodil 7. února 1869 v Klenčí "U Holubů".

Po studiích na domažlickém gymnáziu, kde vynikal vědomostmi, odchází na přání matky do semináře v Praze. Jako kaplan byl dosazen roku 1892 na německou faru v Přimdě, odtud do Spáleného Poříčí u Plzně, pak do Ořechu a Únětic. Za sedm let dostal faru v Klobukách a v roce 1909 se vrací opět do Ořechu. V roce 1919 odchází na vlasrní žádost na trvalý odpočinek do svého rodného Klenčí.

Baar byl nebojácný, což se projevuje v jeho románech a povídkách z kněžského života, v nichž odhaluje mravní a sociální stíny některých církevních zřízení, hlavně celibátu. Baarova nebojácnost byla příčinou, že zůstel i při svých mimořádných schopnostech vesnickým farářem a jako vesnický farář také zemřel.

Spisovatel miloval své rodné Klenčí a pomáhal mu, kde mohl. Velkoou zásluhu měl na zřízení klenečské měšťanské školy nebo zhotovení pomníku padlým vojákům v 1. svět. válce. Ochrannou ruku držel nad klenečskými hrnčíři. Psal o nich, radil jim a staral se i o odbyt keramiky.

V penzi žil J. Š. Baar ve stísněných hmotných poměrech. Heho majetek vzrostl teprve z jeho spisovatelské činnosti, a proto právem ve své závěti napsal, že co má, nepochází z výtěžku kněžských prebend, ale z jeho práce.

Lásku k rodnému kraji vyjadřuje ve svém díle, zejména v povídkách Pro kravičku, Poslecní soud, Hančd, Skřivánek a v jeho nejrozsáhlejším díle v triligii Paní komissarka, Osmačtyřicátníci a Lůsy. K jeho nejznámějším dílům patří i román Jan Cimbura.

V den jeho úmrtí 24. října 1925 byla na bývalé klenečské radnici otevřena jeho poslední vůle, kteou dokázal velikou lásku ke svému rodnému místu tím, že odkázal své jmění, autorská práva a jednopéatrový dům obci Klenčí s podmínkou, že po jeho smrti má tu být zřízeno muzeum, veřejná knihovna a čítárna.

Dne 17. července 1932 byla na jeho rodném domu odhalena pamětní deska a rok nato, 25. května 1933 položen základní kámen k Baarovu pomníku na Výhledech. 5. července téhož roku byl Baarův pomník za přítomnosti 30 tisíc lidí odhalen. Odhalení provedl Baarův  přítel, další klenečský rodák, skladatel a sběratel chodských písní Jindřich Jindřich. Za německé okupace byl pylon pomníku Němci rozstřílen a kvádry z něho odvezeny do Německa na stavbu mlékárny. Dva kameny, a to z Klenčí a od spolku rodáků z Domažlic v americkém Chicagu byly uschovány v lese blíže pomníku, a tím zachráněny. V roce 1947 byl pomník odhalen a opět J. Jindřichem.
   V roce 1926 bylo zřízeno v Baarovo domě muzeum, v němž jsou soustředěny spisovatelovy sbírky, nábytek, knihovna, keramika a mnoho dalších zajímavostí, které s jeho životem souvisí. 
     Na klenečském hřbitově je spisovatel pochován v hrobu číslo 1.

 

Jindřich Jindřich

     Nekorunovaný král chodské písně se narodil ve staré škole v Klenčí (na místě dnešního sídla úřadu městyse) 5. března 1876. Pevné základy hudebního vzdělání získal doma od otce, typického venkovského kantora se širokým       
hudebním vzděláním. J. Jidnřich se oddal hudební tvorbě a klavírní hře. Stal se oblíbeným doprovázečem českých pěvců Karla a Emila Buriana a zejména Emy Destinové. 
Ta velmi milovala jeho chodské písně a často je na koncertech uváděla. Koncertoval se Ševčíkovým kvartetem a byl úspěšný i jako sólový klavírista.
    Největším dílem Jindřicha Jindřicha je 26 dílný etno-grafický sborník Chodsko. Výsledky své sběratelské činnosti publikoval v devíti-dílném Chodském zpěvníku, který obsahuje 1400 notových záznamů písní a na 4000 textů.  Je to sbírka ve své rozsáhlosti a úplnosti ojedinělá v naší i světové literatuře.
    Hudební dílo Jindřicha Jindřicha je převážně vokální. Zkomponoval více než 170 písní s doprovodem klavíru či orchestru, 29 mužských sborů, 8 smíšených sborů a 16 ženských sborů. Vedle této tvorby zkomponoval řadu drobných klavírních skladeb, rovněž vesměs inspirovaných Chodskem. Byl sbormistrem domažlického sboru Čerchovan a v Domažlicích, kde téměř celý život působil, vybudoval muzeum, dokladující chodské lidové umění. V komorní expozici věnované milovníkovi chodské-ho národopisu a hudebnímu skladateli Jindřichu Jindřichovi si návštěvníci mohou prohlédnout nejenom jeho pracovnu, ale také chodskou senci, ukázky chodské keramiky a především unikátní sbírku lidových podmaleb na skle. Během prohlídky zaznívají ukázky Mistrovy tvorby. 
     Za své hudební i etnografické dílo byl v roce 1954 jmenován zasloužilým umělcem a v roce 1957 národním umělcem. Byl členem  České akademie věd a umění a čestným členem Svazu českých skladatelů.
     Jindřich Jindřich zemřel 23. října 1967 a je pochován na hřbitově v rodném Klenčí.

Jan Vrba

Spisovatel a básník, pocházející z učitelské rodiny spřízněné s J. Š. Baarem, se narodil 10. července 1889 v Klenčí ve mlýně „U Šimaníků“. Od svých  čtyř let žil v Domažlicích. Po nedokončených studiích na domažlickém gymnáziu pokračoval na Lesnické škole v Jemnici  a na Vysoké škole zemědělské ve Vídni. Již z této doby je známa jeho žurnalistická činnost ve Vídeňském deníku, v Šaldových novinách, v Právu lidu nebo v Pramenu. Jeho střídavý pobyt mezi Domažlicemi a Vídní přerušila 1. světová válka.Tehdy již publikoval v Právu Lidu fejetony z přírody. V roce 1915 narukoval, ale brzy byl zproštěn vojenské povinnosti. Jeho profese od roku 1911 do roku 1920 vždy souvisely s přírodou. Po práci asistenta hájenských kursů v Berouně začal na lesním úřadě ve Zruči nad Sázavou. Než se natrvalo vrátil do Domažlic pracoval jako pedagog na Lesnické škole ve Jemnici. Protože ho ale stále více přitahovala literatura, ze školství odešel.       
     Značná část Vrbovy tvorby, zvláště básnické – Radostné zaslíbení, Jitřní lov, Zahrada getsemanská- je ovlivněna poezií Březinovou, kterou vystřídal prózou s přírodními náměty – Les, Borovice, Mniška Dražinovská hora, Kniha z přírody, Zelené šero 
     Podobně jako Baar snažil se Vrba zachytit typické povahové rysy Chodů a jejich historii. V jeho díle se odráží i špatný vliv 1. světové války, rozšiřující se soudní spory, bezohlednost a rozkládající se staré tradice. – Boží mlýny, Dolina. Výklad dějinných událostí z náboženských pohnutek charakterizují historické romány Chodské rebelie, Prokop Holý, Jiří z Poděbrad.Poslední válečné dny 2. světové války zaznamenává v pamětech Chodský černý a bílý týden. 
Až do konce života se věnoval literatuře. Zemřel v Domažlicích 28. května 1961. Pohřben je na klenečském hřbitově.